Vtipy

Veliký, obrovský mnohopodlažní supermarket v USA, ve kterém dostanete všechno. Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na den na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře: „Jeden, šéfe.“ „Cože!? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodu denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?“ „Tři sta osmdesát tisíc dolarů.“ Šéfovi došla řeč. „Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?“ „No, první jsem prodal malinký háček na ryby…“ „Háček na ryby? Za tři sta osmdesát tisíc?“ „… pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty – malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto – vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs…“ „A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?“ „Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu neužije,že by si mohl zajít aspoň na ryby…“

Přijde chlápek do hospody, zamíří si to k pultu. Vytáhne pistoli, namíří na hlavu a praví: Hospodskej na něj koukne, chvíli přemýšlí a pak řekne NE. Chlápek zmáčkne spoušť a zastřelí se. Hospodskej zavrtí hlavou a křikne do kuchyně: „Ty, Pepo, už jsi byl pro maso?“ „Ne.“ „Tak vem míň hovězího, jeden vůl se nám donesl až sem.“

Dva pánové středního věku se rozhodnou, že musí udělat něco se svojí figurou. Vyhledají v seznamu patřičný podnik a zajdou tam. Koukají na lístek s nabídkou odtučňovacích služeb a nemůžou si vybrat. Nakonec si jeden vybere něco za padesát korun. Vejde dovnitř a po čtvrthodině vyleze, pěkně zpocenej a zadýchanej a vypráví druhýmu: Ten druhej si říká, že zkusí něco za stovku. Vypadne po pár minutách ven, jazyk na vestě, propocenej, oči vypoulený a heká: „Vlez sem dovnitř, stál tam jen ve spodkách svalovec a na cedulce měl napsáno 'Jestli tě chytnu, natrhnu ti prdel.“

Přišel takhle zákazník k holiči, sedne na křeslo a povídá: „Pane, takhle vás ostříhat nemůžu!“ „Jak to, že ne? Minule jste mě takhle ostříhal!“

Přijde Číňan do obchodu a ptá se prodavače: Prodavač odpoví: „Nemám a nebudu mít!!“ Číňan se chodí ptát každý týden, prodavač je z toho vytočený a zařve: „Ještě jednou se zeptáš, tak na tebe vezmu sekeru a useknu ti hlavu!“ Přijde další týden Číňan znovu a ptá se: „Máte sekeru?“ „Nemám!“ „A simsona máte?“

Takhle chce ředitel cirkusu zvednout návštěvnost, tak uspořádá konkurs na nová čísla. Hlásí se všemožní artisté a chytráci, ale všechno staré a známé kousky. Až ke konci se objeví jeden chlápek a tvrdí, že skočí z deseti metrů po hlavě na betonovou desku, jen tak. To se řediteli zdá zajímavé, tak chlápkovi nechá přinést kus betonu, aby to předvedl. Chlápek tedy vyleze na plošinu skoro u stropu a hupsne po hlavě dolů. Dole se sebere z té betonové desky a stojí před ředitelem, který nadšeně říká: „Jo, ale já to neberu. Já skákal dneska poprvé a je to hrozná šlupka.“

Tři zesnulí jdou do nebe. Aby smazali všechny hříchy, které spáchali, musí vytrpět zlo, které napáchali při svém řemesle. První byl obuvník, druhý krejčí a třetí cukrář. První vstoupil dovnitř, a pak bylo slyšet bolestný křik. Když vyšel ven, ptali se ho, co že mu tam dělali: Druhý šel dovnitř, zase slyšet křik, a když vyšel, tak se ho ptají: „Příšerné, přišili mi na tělo oblek.“ Cukrář povídá: „Co mně mohou provést, vždyť jsem byl jen cukrář.“ Vešel dovnitř. Začal se ozývat úplně hrozný řev. Když se cukrář vypotácel ven, ti dva se ptají, co bylo: „Ani se neptejte. Šlehali mi vejce…“

Jeden květinář tuhle přišel o práci, ale mohl si za to sám. Vždycky popletl objednávky. Jedna žena dostala kytky, objednané manželem, který byl na služební cestě. Byla poněkud překvapena, když u kytice našla lísteček: Daleko více však byla překvapena právě ovdovělá žena, z jejíž kytice vypadl lísteček: „Je tu tepleji, než jsem myslel. Škoda, že tu nejsi také.“

Před Bílým domem je velká demonstrace. Všichni křičí: Druhý den opět. Zase všichni křičí: „Dejte nám práci, dejte nám práci!“ Když se stejná demonstrace koná i třetí den, vyjde na balkón jeden z kongresmanů, ukáže na jednoho z demonstrujících a řekne: „Pojď sem, já ti dám práci.“ „Proboha! Proč zrovna mně, proč ne někomu jinému???“

Pouští jde chlap. Už tři dny. Má žízeň. Najednou v delíriu vidí: V dálce za dunami stánek a v něm prodavač. Zase vyrazí s novou energií, když dojde až ke stánku, udýchán zachrčí: Prodavač povídá: „Ne, já prodávám jen kravaty.“ Chlápek zoufale padne k zemi, ale pak se zvedne a z těžka vyrazí dál. Další noc. Další den. Najednou v delíriu vidí: V dálce za dunami hotel. Doplazí se ke vchodu. Před vchodem stojí vrátný v livreji. Chlap zachroptí: „Vodu!“ A vrátný na to: „Lituji, pane, ale bez kravaty Vás sem nepustím.“