Vtipy

Kolik Ukrajinců je potřeba na vyměnění žárovky? Žádný. Lidi, kteří ve tmě září, nepotřebujou žárovky.

Kolik žonglérů je potřeba na vyměnění žárovky? Jeden. Ale potřebujete nejmíň tři žárovky.

Kolik statistiků je potřeba na vyměnění žárovky? Jeden – plus mínus tři, to víte, moc malej vzorek.

Kolik pořádných chlapů je potřeba na vyměnění žárovky? Žádný. Pořádný chlapi se nebojí tmy.

Kolik Microsofťáků je potřeba na vyměnění žárovky? 1. Shořela vám žárovka? To určitě používáte nestandardní objímku! 2. Žádný. Prostě vyhlásí tmu jako nový standard.

Kolik Einsteinů je potřeba na vyměnění žárovky? To záleží na rychlosti toho člověka a hmotnosti žárovky. Nebo obráceně, samozřejmě. A možná by bylo jednodušší nechat žárovku a vyměnit místnost. Je to všechno relativní.

Jak dlouho trvá programátorovi v Cčku zašroubovat žárovku? 24 hodin. Za minutu zašroubuje žárovku a zbytek dne bude překládat patřičné knihovny.

To vám takhle konstruktéři staví letadlo. No a když je hotové, postaví ho na dráhu a následuje první letová zkouška. Letadlo se rozjíždí, už je skoro ve vzduchu a najednou práááásk! Ulomí se obě křídla. Konstruktéři na to čumí, kroutí hlavama, jenom vrátný sedí v budce a furt: Konstruktéři počítají a počítají, zesílí křídla, postaví letadlo na rampu a nakopnou to. Rozjezd, už vzlétá a najednou prááásk! Ulomí se křídla. Nikdo nechápe, konstruktéři zírají, jen vrátný pořád mele svou: „To je jasný, to je jasný…“ Konstruktéři zase počítají a lámou si hlavy, zesílí křídla znovu, postaví letadlo na dráhu. Nabírá rychlost, už se odlepuje a najednou prááásk! Zase se ulomí křídla. Konstruktéři šílí, rvou si vlasy, jen vrátný furt: „To je jasný, to je jasný…“ Konstruktéři se ale naštvou a říkají: „Hele, vrátnej, drž už hubu! Když ses tak chytrej, tak to běž spravit sám!“ „Ale bezevšeho, pánové.“ Přijde do montážní haly, vezme vrtačku a v místě připojení křídel k trupu začne vrtat díry. Konstruktéři nechápou a nevěří, ale vrátnej je uklidňuje, že to určitě bude fungovat. A taky jo, letadlo se napoprvé perfektně odlepí, udělá zkušební okruh a přistane. Konstruktéři se ptají, jak to ten vrátný dokázal a on říká: „Žádná genialita v tom není. Já dřív dělal ve fabrice na toaletní papír, a tam, co to bylo děrovaný, se to nikdy neutrhlo.“

Špičky ve svých oborech dostaly na konferenci záludný dotaz: Strojař vytáhl logaritmické pravítko, chvíli s ním laboroval a pak říká: „Je to 3.99.“ Fyzik nahlédl do tabulek, vložil problém do svého počítače a po chvíli oznamuje: „Výsledek leží mezi 3.98 a 4.02.“ Matematik se chvíli soustředí a nevnímá vůbec nic okolo, a pak praví: „Odpověď nevím, ale jsem si jist, že existuje.“ Filozof: „Co tím myslíte, 2×2?“ Logik: „Prosím, definujte 2×2 přesněji.“ Účetní zavřel všechna okna a dveře, opatrně se rozhlédl a ptá se: „Kolik CHCETE, aby to bylo?“

Malý hubený chlapík sedí u baru a asi hodinu zírá do svojí skleničky. Najednou k němu přijde řidič kamiónu, vezme mu jeho drink a vypije ho. Chlapík se hned rozbrečí. utěšuje ho řidič. „Ne, v tom to není. Tohle byl nejhorší den mého života. Přišel jsem pozdě do práce a tak mě vyhodili. Chtěl jsem jet domů, ale ukradli mi auto. Chtěl jsem si zavolat taxíka, ale zjistil jsem, že mi někdo ukradl peněženku. Tak jsem šel deset kilometrů domů pěšky a tam jsem našel svoji ženu s jiným mužem. Tak jsem přišel sem. A právě, když jsem se rozhodl se vším skoncovat, tak se tady objevíš ty a vypiješ mi můj jed.“