osobní

Před malou chvílí sem smazal jeden blogový zápisek, přestože nebyl napsán nikterak ostře, bylo možné pochopit nepopiratelnou výtku k jedné konkrétní osobě.

Dlouhodobě zvažuji jestli má smysl dořešit problém i v případě, že si tím udělám nepřítele. Přestože se o mé konfliktnosti nedá pochybovat, nikdy z mého konfliktu nevnikl můj nepřítel. Je sice jasné, že mne někteří lidé nemusí, nicméně nemají důvod býti mými nepřáteli.

Ještě pořád se traduje, že muž by měl ženu dobývat a protože sem i já postižen tímto předsudkem, mnohdy to dělám.

Je to zajímavé, ale většinou si vybírám dívky, které se tváří nedostižně. Ne že by to byly krasavice, ale i tak si umí muže dobírat. Zajímavé na to je, že tímto chováním dávají trochu na jevo, že umí být nad věcí. Tím jistě roste touha muže po nich.

Jak už to tak chodí, jednou po půlroce relativního flákání mě čeká zasloužený trest – zkouškový. Podělil bych se s vámi o moje nejnovější poznatky, které jsem vypozoroval při učení.

Protože jsem líný blogovat přes webové rozhraní, rozhodl jsem se využít psaní blogu přímo z mého Jabber klienta. Jsem zvědavý co ze mě časem vyleze, protože jsem člověk jak děsně líný, tak zároveň s nepřekonatelnou potřebou sdělovat své názory a výplody. Jak se tyto dvě vlastnosti mezi sebou poperou a která vyhraje je ve hvězdách. Takže blogu zdar a ať mi to tu kyne. A protože i testovací příspěvky by měly dodržovat všeobecné standardy, nesmím zapomenout dodat, to co nemůže v žádném chybět -

Už od včerejška nejde semafor na asi nejrušnější křižovatce v Opavě. Jedná se o křižovatku u nádraží. Policajta tam postavili až dneska odpoledne. Zajímavé, ale je, že jsem neměl dojem, že by došlo k nějakému kolapsu.

Určitě to bylo způsobeno tím, že ze všech stran k této křižovatce jsou světla. Takže auta byla řízená na předchozích křižovatkách. No a možná to bylo způsobeno tím, že jak člověk přijíží ke křižovatce řízené světelm, tak ho absence zelené přinutí brzdit. Až po chvíli zjistí, že nesvítí ani červená a, že je vlastně na hlavní. Jenže to už je chvíle, kdy jedou auta z vedlejší.

Po několikáté už píšu zase o věcech, osobních. Né, že bych neměl žádné pracovní zkušenosti, ale nějak ta nutnost, vyjádřit se, posledně převažuje v osobní oblasti.

Teď přes víkend jsem byl ve Francii na entomologické burze. Pomáhal jsem prodávat entomologické pomůcky. No ale hlavně jsem tam jel za svým devčetem. Prošli jsme nějaké Lyonské muzea a část Lyonu. Je to pěkné město, údajně velikosti Prahy. Na turistický ruch, však není připravené tak jako Praha. Nicméně stojí za to ho vidět. Myslím, že výrazně víc se dočtete na tomhle blogu (až tam ten článek vyjde.)

Když jsem ještě chodil na gympl, měl jsem super spolužáka MM. Chodil jsem s ním do třídy už od základky, ale až na gymplu se mi poštěstilo, že jsem s ním mohl sedět v jedné lavici. Dobrou polovinu mých úspěchu v chemii má na svědomí on. Vždy, když jsem při písemce něco nevěděl, žduchl jsme do MM a ten napsal odpověď na pravý okraj papíru, já jsem to opsal a on to pak zaškrtal. Na každé písemce z chemie měl široké modře zaškrtané okraje. Ale i v jiných předmětech jsem těžil z tohoto jednostraně výhodného vztahu.

K nám do obce konečně zavítala zima. Bohuže vypadá to, že už zase taje, tak jsem aspoň pohotově pořídil několik fotografií cestou na vlak. No a na nádraží jsem si vzpoměl proč už vlastně vlakama nejezím.

foto1  foto2  foto3  foto4  foto5  foto6

Včera jsem byl s rodičy v Štěpánkovicích, nabízeli nějaké divadelní kostými ať si je odvezeme. Tak jsme tam našli nějaké pážecí a jiné kostými. Dokonce dva kostými mi sedly. Co mne ale zaujalo jsou dve stavení, které bych v takové vesnici nečekal. Tak jsem si je vyfotil na mobil, vzhledem k tomu v jakém jsou stavu, už je nemusím nikdy vidět.

fotka 1  fotka 2  fotka 3

Přestože mam spoustu aktivit, nemyslím, že patřím mezi hyperaktivní lidi. Trpím totiž jinými neduhy než je hyperaktivita. Prvním mým neduhem je, že se rychle nadchnu a druhým, že se neumím loučit.

Proto mých zálib postupně přibývá, ale jen s málo kterými jsem oficiálně rozvázal poměr. Dokud jsem byl žák a posléze student, nebyl to tak zásadní problém a hlavně, nebylo to vidět. Jenže čím jsem starším, tím je tento můj problém zřetelnější. Ono není problém, chodit v prvním, nebo druhém ročníku do středoškolského sboru, ale začně to být divné, když do toho sboru chodíte i po skončení výšky. Jeden kamarád mi řekl, že asi trpím pedofilnímy sklony.