Psychologie jako pavěda?

Možná to znáte, možná to říkáte sami, možná jste to jen od někoho slyšeli: Na takové problémy stačí obyčejný rozum. Do včerejšího večera bych se k tomuto názoru zřejmě přiklonil. Po zkušenosti dostala tato teorie řádné trhliny. Co si myslíte vy?

Při hodinách psychologie se člověk dozví, že by se neměl pouštět do řešení problémů, protože nemá školený dostatečný odstup od zkoumaného. Neměl by alespoň dělat závěry. Odpůrci tvrdí, že naopak každý člověk nadaný rozumem a empatií může k řešení a identifikaci problému přispět. Jak to vidím dnes, pravda je zase někde mezi.

A teď k mé včerejší zkušenosti: Jeden známý se mnou řešil jistý osobní problém. Po první hodině jsem si myslel, že začínám chápat jeho obtíže. Po druhé hodině jsem se aktivněji zapojil a zjišťoval podrobnosti. Víceméně jsem si dokázal představit, kde problém vězí. Další tři hodiny mi trvalo vysvětlování mého náhledu a návrh řešení. Nakonec jsme ukončili bez úspěchu. Nevěděl jsem proč, ale nedokázal jsem svůj náhled pochopitelně presentovat. Až večer mi to došlo. Nedokázal jsem dostatečně pochopit svůj protějšek. Ne snad, že bych špatně pochopil jeho problém (nebo navrhl nemístné řešení). Nedokázal jsem mu přizpůsobit svůj náhled. Proto jsem nebyl schopen za celé tři hodiny s ním najít společnou řeč.

Ale, na druhou stranu, kdo dokáže s druhým komunikovat jeho ? Takových lidí je po čertech málo. Většinou jsou velmi vzdělaní. Buď jsou to studovaní psychologové nebo lidé, které to naučil sám život. A na takové úrovni zatím nejsem. Takže mi asi nezbyde, než se do příštího sezení stát psychologem.

(tímto článkem se snažím otevřít téma, co si o psychologii myslíte vy. Ať už k ní máte jakýkoli vztah.)