Pohádka s nejistým koncem

Václav Čtvrtek
Na dvoře ležela fazole. Šli kolem Jirka a Mirek.
"Fazole!" povídá Jirka.
Mirek se shýbl a chce fazolistrčit do kapsy.
"Já ji prví uviděl," řekl Jirka.
"Jenže já ji zvedl!" křikl Mirek.
A že udělají čáru a budu k ní tu fazoli házet. Jirkovi padla fazele na půl prstu k čáře. Mirkovi taky.
Házeli po druhé.
Házeli do třetice.
Fazole vždycky padla na půl prstu k čáře.
"Asi se o ni budete muset poprat," řekla Járinka, co tam přišla, vzala fazoli a zahodila ji přes plot do zahrádky.
"A je spravedlnost!"
Ale spravedlnost nebyla.
Fazole vypustila v zahrádce klíček. Rostla a kvetla. když na ní uzrály lusky, přišli na zahrádku Jirka a Mirek.
"Rozdělíme se," povídá Jirka.
"Rozdělíme se," řekl Mirek.
Jenže fazolí v luskách bylo jedenadvacet.
"Každý dostane deset. A o tu,. co zbyla se asi budete muset poprat," smála se Járinka. A zahodila jedenadvacátou fazoli přes plot do zahrádky.
Proto téhle pohádky bude, nebo nebude konec až napřeskok.

No nepřipomíná vám to něco?