poezie

Ažmilid odhalí pamětní desku,
to bude plesání, to bude lesku,
Snad zahrají mi poem nebo humoresku.

Ažmilid odhalí pamětní desku na starém domě,
bude už po mně.
Co všechno vykonal jsem pro národ,
národ, jenž to neuzná je pronárod.

Už jako malý chlapec z obručí
chtěl jsem jej vymanit z rakouského područí.
Já za života nedočkal se slávy,
za své vynálezy, všechny z vlastní hlavy!

U jedněch setkával jsem se s výsměchem
a u druhých většinou také s výsměchem.
A přitom jsem poradil Křižíkovi se světlem
a Jiráskovi s temnem.

Škoda, že nemohu vykouknout z hrobu!

Moja milá, len ma boskej.
Proč nemá psi žádný boss key?

Lidi jsou někdy svině, to musíte uznat, každou svini nelze ale jen tak okem poznat! Na povrchu jsou normální, musíte však do hloubky, při jednání s tím člověkem jde pak často o zoubky.

Nový Colibry mi nejede, ten starý už tež ne,
je to sice v prdeli, ale u mne běžné...

Teď mi to nejede, teď jo, toť hrůza!
Z toho se poseru já a né múza!