Radosti a strasti magisterského studia

Tak jsem po delší prodlevě zase nastoupil do školy, tentokráte jako čerstvý bakalář na magisterské studium. Tradiční nezodpovědnost se projevila na úřadě, když jsem dokládal koncem září, že v půli února jsem ukončil studium státní zkouškou. Po několika návštěvách na úřadě, protože se paní lekla zápisu dne 14. června, toto snad bylo úspěšně realizováno. Bratr je taky samá radost, protože při vyřizování se ukázalo, že bude vracet získané dávky, protože já byl těch pár měsíců výdělečně činná osoba. Příští rok už nebudu zaškrtávat nevydělal nic, nedá se nic dělat.

No ale zpátky k té škole. Celkem jsem se tam těšil, protože už jsem tam nějakou dobu nebyl. Dočkal jsem se. Co mě potěšilo je, že FIT VUT má už konečně novou menzu. Člověk už se nemusí trmácet nahoru do nemalého kopce do studentské menzy na Purkyňově, nebo do Restarace Q. Sice ještě nejsou dokončeny všechny přednáškové haly, ale v podstatě se nechám překvapit, už tohle pondělí bychom měli být plně ve FIŤáckém komplexu v nových přednáškových sálech. Možná zveřejním i fotečku, uvidíme.

Co mě ovšem potěšilo o dost méně jsou předměty. Očividně, fámy a povídačky strašidelného předmětu TIN, aneb teoretická informatika, byly velmi blízko pravdě. Z předmětu ruplo přes 100 lidí ze zhruba 300 studentů v ročníku. Zřejmé je, že to nejhorší z matematiky si na nás schovali na bakaláři na později, a teď nám to asi chtějí vracet i s úroky. Stejně tak mě se s úroky vrátí nedokonalé proplouvání v matematice v průběhu celého dosavadního VŠ studia. Sice velice pravděpodobně nejsem sám, ale i tak, kdo by se chtěl stavět do šiku studentů s neuspěšně dokončeným studiem. Velmi pěkně tomuto předmětu sekunduje matematika, lišácky schovaná pod pěkným názvem Matematické struktury v informatice. V podstatě hezky doplňuje TIN a završuje moje zděšení. Zatím jsou to samé důkazy, logika a jiné ohavnosti. S tvrzením, že výrokovou logiku všichni známe jsme ji proletěli a vrhli se na predikátovou logiku. No, ono by to nemuselo být tak těžké, ale my už jsme to v podstatě dobrali a příště budeme brát něco dalšího. Však je druhý týden pryč, to už jsme to brali dlouho, žejo. Už jsem začínal aspoň přibližně tušit, o čem se to mluví. No jisté je jedno, dopadne to špatně. Fajn je, že se na těchto předmětech potkávám s bývalými spolužáky. Problém je v tom, že já jsem o rok níž, protože jsem si to natahoval, oni jsou o rok níž, protože tohle fakt neudělali. Statisticky vzato, mám minimální naději na to, že projdu na poprvé. Ještě že statistiku moc neumím Taky.

No ale nějak to dopadne. Projektů je taky plno, bude to veselé. Ještě k tomu rozvrh je někdy zabijácký a skoro každý den jsem ve škole do 8 nebo 9 večer. Sice se začíná kolem poledne, ale i tak.

Jenom mě trochu mrzí, že někteří vrstevníci teď počátkem řijna mají promoce. Já měl taky v červnu. Ale oni mají tu velkou, tu inženýrskou. Tu poslední. Já bych ji správně měl mít taky. Nedá se nic dělat. Fajn je, že ze spolužáků ze střední školy jsem nepotkal zatím nikoho, kdo by už inženýra měl. Ale to bude spíš tím, že spolužáků potkávám minimálně. Ne že bych to ostatním nepřál, ale alespoň takhle nevypadám jako maximální troska. Co není, může ještě být. Však uvidíme. Dneska jsem se chtěl podívat na Jirku na jeho velkou promoci, ovšem samozřejmě vzpoměl jsem si až v jednu hodinu, kdy už měl jednak po promoci, a kdy já se pomalu chystal na hodinu TINu. No, ostatně, nevím jestli by mě tam rád viděl, zas tak dobře se neznáme. Měl bych si ale pohlídat Honzíka, toho bych propásl nerad. Když už jsem tak trapně přijel na oslavu jeho narozenin, aniž bych věděl, že je má. Navíc jsem měl flašku Polar Limes, kterou jsem mu ovšem nebyl schopen ani věnovat. Hm, chtělo by to cvičení ze společenškého spolužití. Divné je, že tohle nenabízí CEVAPO ani jiná organizace VUT. Že by takových společensky nemožných lidí nebylo tolik? No, aspoň jsem v něčem unikátní.

No to je zase blábol… když si to přečtete a dokážete mi, že jste to čeli, máte u mě lízátko. Ale musíte si přijít ke mě do obchodu