Jak jsem zabil víkend.
Je neděle, chybí pouhá hodina… Sakra, je pondělí. Chybí pouhá hodina do jeho konce. Pan Úterý klepe na dveře. Necháme ho čekat :)… Pointa je v tom, víkend fuč, pondělí fuč. Práce odvedená se limitně blíží nule. Co jsem dneska stihl? Po hodně dlouhé době se nechat zkulturnit od slečny holičky. Holička je milá, pěkná štíhlá slečna. Aji bych si pokecal, kdybych věděl o čem… Prokletí počítačového závisláka. No nic, vysolil jsem svých 55 korun, a šel jsem. Šel jsem ven, před holičství. Přijdu ke kolu. Tu si vzpomenu, že jsem jel sem a měl to skoro prázdné.
Měnil jsem totiž v pátek duši. Ne tu svoji, ale zadního kola. Stála mě… nevím, i s redukcí na autoventilek a slaučkem (jak se tohle slovo píše? máme transport na pravidla českého pravopisu?) na míč cca 140 Kč. Pánové naproti obecnímu úřadu nejsou úplně drazí, aspoň co se těchto blbostí týče. Sice na mě koukali skoro takovým tím pohledem: co chceš voe? kup si kolo nebo nezdržuj. Ne, nebylo to tak zlé, ale rozhodně nebyli úplně paf z toho, že jsem si došel k nim pro duši. No, posunem se v čase o pár hodin… Tak jsem úspěšně nasadil duši. Ano, neucházela. Jenom jsem měl ještě za úkol natřít mříže, a bylo kolem sedmé. Ty mříže jsem dostal za úkol ráno, jak typické. Ne, touto dobou bylo kolem sedmé večer, a v práci jsem nebyl. Takže jsem tam dal duši, a napumpoval to. Na omak dobré, ale když jsem na to sedl, chtělo to víc. Říkám si seru na to, potom to doufouknu (slovo se v mém plánování vyskytuje kupodivu často). Takže… opět posun v čase… Stojím před tím holičství, už se zkulturněnou hlavou. Koukám na to kolo. Koukám jako tele na nové vrata. Zadní kolo není málo napumpované, ale je prázdné! Tak jsem prohodil pár sprostých slov. Si říkám, sakra zase jsem zmršil ventilek. Ještě že benzinka je nedaleko, nějak to tam dofouknu, domů je to pak směný kilometr. Tak jsem vyrazil směr benzinka. Je to cca 500m, možná ani ne.
Zhruba v půli cesty jsem si uvědomil, že jsem to ani pořádně neprohlédnul. Zastavil jsem zrovna na mostě. Hlavou se mi honí, jo, voda tu je, kdybych byl býval měl u sebe ty sundávací packy na duši, co jsem přemýšel že bych s sebou mohl vozit, mohl jsem to udělat. Jenže, packy jsou a) bratrovi, a on strašně prská, když si něco půjčím bez toho, abych se ho doprošoval (i tak odpoví ne). b) Nemám s sebou ani pumpu, k čemu bych vozil packy? Nemám ani jediný klíč, kdybych potřeboval něco utáhnout či povolit. Sice mám kola a sedlo na takovou tu ruční páčku, co si zrovna nevzpomenu, jak se jí říká. Prostě nemám nářadí, tak naco sundávat duši. Nemám ani lepící soupravu, že bych to spáchal na místě. Otočím kolo a koukám. Ty jo, tam je zapíchnutý rezavý kus hřebíku nebo drátu. Jeden centimetr trčí v kole, druhý centrimetr trčí ven. Prohodím opět pár sprostých slov.
Říkám si, to se mi dneska jenom zdá. Kamilek vykládal, že už píchnul kolo asi po osmé jenom tohle léto. Říkal jsem si to je fajn, já za dobu co jezdím na svým vlastním kole jsem píchnul snad jen 2×. Teď mám novou duši, poprvé jsem s ní vyjel. Ještě jsem si dofukoval přední kolo, které jsem mírně vypustil při přidělávání redukce na autoventilek. Tak, a mám po vyjížďce. Celkem jsem to vychytal. Hned za mostem je cestička kolem řeky akorát směr domů. No tak zajezdil jsem si dost, teďka zase půjdu. Několikrát jsem se kopnul o šlapátka, jak jsem vedl kolo. Kdybych se nesnažil trapně trochu nadzvedávat zadní kolo, abych si nezničil plášť, pořád bych se nekopal…
Tak a jsem doma. Čeká mě natřít lednici. No, ano, to jsem dostal za úkol v 10 hodin. Ano, i dneska jsem nebyl v práci. Jediné co jsem stihl, bylo zaplatit 300 Kč na 802.cz za VoIP telefon, abych si zase mohl hrát. Nechat se zkultrurnit, udělat si neplánovanout procházku. Zbytek dne jsem čučel u počítače. Nevím na co, nebavilo mě to. Stejně jsem nic nedělal. Ale čuměl jsem na IRC chat, čumel jsem co nového na webu (normálně představte si, na webech kam chodím nic nepřibývá co čtvrthodinu, co tam má znuděnej člověk číst?). Prostě zabitej den. Zabitý víkend. Seru sám sebe. Strašný. Ještě to píšu do blogu. Strašnější.
Zase na druhou stranu, vlezl jsem na ruský jabber server do konfery. Mimochodem, rusové nebo rusky mluvící jedinci jsou celkem dost aktivní komunita okolo XMPP. Co mě tam docela mile překvapilo byl překládací robot v místnosti jajc. Já, jakožto jsem soudružko učitelko říkal naposledy v první třídě, azbuce vůbec nevládnu. Nevládnu ani o to víc ruštině. Už proto, že díky azbuce nemám tucha, co v tom psaném projevu by mohlo být podobné naší češtině. No prostě, robot umí překládat. Překládá z ruštiny do angličtiny a zpět. Hezké je to, že umí přeložit celou větu. No, vzhledem k tomu, že rusky opravdu umím tak maximálně, určitě to nezkontroluju. Ale ten překlad nebude jistě nějak úchvatný. Každopádně, umí to přeložit celou větu po slovech. Která slova to neumí, nechá to originál. Šel by takový přístup aplikovat i u češtiny? Bylo by to alespoň občas slozumitelné dost na to, aby si člověk domyslel původní význam věty po strojovém překladu? No, vtip je v tom, že robot uměl překládat jednak v groupchatu. A bylo to příjemně krátké, přitom srozumitelné. Prostě, příkazem „tr er hello“ si nechám přeložit z angličtiny do ruštiny, pomocí „tr re решил зайти“ se překládá zase zpátky. Vždycky jsem si myslel, že takoví robůtci jsou úplně naprd. Zvlášť když překládají celé věty, které stejně nedávají žádný smysl. Jenže tenhle názor musíte prostě přehodnotit, když nerozumíte ani jediné, fakt jediné slovíčko.
No ale konec blábolení. Jednak mě čeká druhá vlna natírání, a jednak už jsem toho dneska nablábolil dostatečně.