Inzenyr

Jednoho dne umre inzenyr….… kterej zil celej svuj zivot v miru a pokoji u rysovaciho prkna. Jde rovnou do nebe, jako vsichni inzenyri, ale uz u brany ho ceka neprijemne prekvapeni. Svaty Petr ho odmita pustit dovnitr. „Ale ja jsem Inzenyr, ja musim do nebe…“ „Je mi lito, ale je PLNO!“ „Ale…“ „Uz zadne ‚ale‘ a jdi to zkusit do pekla.“ prohlasi nesmlouvave svaty Petr. Inzenyr se tedy sebere a jde do pekla. Tam na nej divne koukaj, posilaj ho od certa k dablu az tedy u toho Dabla nakonec opravdu skonci. Ten si ho premeruje a nakonec povida: „Mno, jisty sou dve veci: Zaprve tady nemas co delat. Sem Inzenyri nechodej. Ale zadruhe, kdyz uz jsi tu, tak pro nas udelas par veci a budes si zit lip nez v nebi.“ Jak se rozhodlo, tak se udelalo a Inzenyr se pustil do prace. Opravil klimatizaci, zavedl automaticky kotle, jezdici schody,vytahy, plynovy horaky a podobny kejkle. Dabel svou cast umluvy take plni a vse jde primo nadherne, vecnost ubiha, az tu najednou prijede Buh na inspekci. A jen co vleze dovnitr tak jen zira. Nejde mu to na rozum a tak si necha predvolat Dabla. Ten mu vysvetluje situaci kolem pekelny prumyslovy revoluce a Buh ho prerusi: „Coze? Inzenyr v pekle?“ rozzlobi se.„To nejde, toho nam musite okamzite vratit!!!“ naleha Buh. Ale Dabel se jen usmiva a odmita. Buh kontruje: „Takze vy ho nedate? Dobre, budeme se o nej soudit!“ A Dabel se rozchechta: „Tak to sem fakt MOOOOOOOOOOOC zvedavej, kde vezmete pravniky…“