Čtvrtek 17.8.2006 (Archeologické radosti a strasti)

Dnešní den byl opět plodný na zážitky. Ne, dneska nepršelo, nepadaly trakaře ani kroupy. Naopak svítilo sluníčko a nás přivítaly vysichající sondy. Pak to ale začalo. Všiml jsem si neobyčejné nechuti sáhnout po lopatku a to mě poněkud popudilo. Podobnou náladu ale měl i Roman a dokonce i Mirka. U mě bylo vysvětlení jednoduché, příliš dobře jsem se vyspal, ale počínání obou kolegů mi bylo záhadou. Rozšířili jsme naši sondu o další metr a v její druhé polovině po novém zaměření vznikl nádherný zub. To však ještě nic nebylo. Mirčina popuzenost byla způsobena nepřítomností jakékoli zdi. A protože je výborným znalcem archeologického oddílu Murphyho zákonů, rozšířila sondu pod nově vršenou hromadu vykopané hlíny (Zákon zní: Nejzajímavější nálezy jsou pod hromadou). Po nějaké chvíli vylezl na světlo světa Tomáš z hradního příkopu a ptal se: "Kde jsou kytičky na hrob? Ano, je pravda, že hloubka jeho sondy dosáhla dvou metrů a i jinak se podobá poslednímu vlhkému ubytování. Ale že by to myslel až tak vážně? Až později mi došlo, že chce . Do konce pracovního dne dostala lokalita ještě jednu sondu a to v místě předpokládaného předhradí. Nic nového zatím nepřinesla. Žádné zdi, žádná malta. Prostě to vypadá, že se občané při stavbě svých obydlí a kapličky opravdu činili.